Instrukce

Instrukce k liturgickému životu a pastoračním aktivitám určené duchovním a náboženským obcím Církve československé husitské v čase zvýšeného rizika výskytu infekčních nemocí a epidemie Sestry a bratři, v nastalé situaci se zřetelem na již existující předpisy a doporučení různých církví v Evropě a s ohledem k našim věroučným východiskům a liturgickému životu vyhlašuji následující instrukce pro duchovní a náboženské obce Církve československé husitské. Tyto instrukce a opatření mohou být aktualizovány vzhledem k vývoji situace. 1. Pokyny pro liturgický život 1.1 Účast na bohoslužbě a její omezení Všichni ti, u kterých je podezření z nákazy infekční nemocí, by se neměli účastnit bohoslužeb a dalších společných aktivit v církvi. Týká se to zvláště duchovních, kteří vedou bohoslužbu, dotýkají se liturgických předmětů a přicházejí do kontaktu s lidmi. V současné době mají být vyloučeny fyzické dotyky mezi účastníky bohoslužeb a církevních shromáždění, jako je podání ruky, objímání a další. 1.2 Dbát na hygienu a čistotu bohoslužebných předmětů K vedení bohoslužby s večeří Páně duchovním (knězem) náleží jeho osobní hygiena a umytí rukou před bohoslužbou, které v mimořádné situaci hrozící nákazy má být zvláště důkladné s užitím dezinfekčních prostředků. Všechny bohoslužebné předměty musí být chovány v naprosté čistotě (Bohoslužebný řád. Část A. odst. 4, in: Bohoslužebná kniha Církve československé husitské, 2004, s. 20). Bohoslužebný kalich a další nádoby nechť jsou omývány horkou vodou. Textilie, užívané duchovním pro otírání ruky při přijímání, mají být po každé bohoslužbě vyprány a nemají se používat vícekrát. Je nezbytné dbát i na čistotu všech liturgických předmětů a hygienu dalších prostor setkávání, včetně zajištění pravidelného větrání. 1.3 Zevní úkon přijímání svátosti večeře Páně v Liturgii CČSH Z hlediska současných věroučných východisek Církve československé husitské v návaznosti na utrakvismus se přijímání uskutečňuje pod obojí způsobou. O přijímaném chlebu se hovoří ve věroučných a pastorálních dokumentech CČSH vždy ve spojitosti s vínem. Oba svátostné živly - "chléb s vínem" mají proto pro věřící Církve československé husitské zásadní roli. V liturgické praxi přijímání probíhá tak, že věřící "přijímá chleba s vínem" (Základy víry Církve československé husitské, ot. 327; srov. ZV ot. 323) formou intinkce (Pastorální pravidla ke svátostem. In: VIII. sněm Církve československé husitské, 2014, s. 48). Doporučuje se proto zachovat v Církvi československé husitské obvyklou podobu vysluhování svátosti večeře Páně, kdy duchovní namáčí chléb (hostii) ve víně v kalichu a vkládá ji do úst věřícím. Není však vhodné praktikovat přijímání společným pitím z kalicha, které je běžné v evangelických církvích a v Církvi československé husitské je praktikováno ve zvláštních příležitostných shromážděních (srov. Pravidla ke svátostem, s 48). Není také doporučeno vzájemné vysluhování, kdy si sami věřící z misky s bohoslužebným chlebem (hostiemi) jej berou a pak jej namáčí do kalicha. Tento způsob společného namáčení (intinkce) není z hygienických důvodů vhodný. V případě, že je zaváděna tzv. bohoslužba slova bez večeře Páně, ať je přesto alespoň občas konána liturgie s večeří Páně, aby věřící mohli mít možnost přistoupit ke Kristovu stolu. Společná stolování se společným jídlem a pohoštěním po bohoslužbě nemají být v situaci mimořádných opatření uskutečňována. Možnou výjimkou z vyloučení fyzických dotyků při svátostech je společné pití z jednoho kalicha ve svátosti manželství jako symbolický úkon, který není svátostí večeří Páně, a doteky vzkládáním rukou při biřmování a svěcení i podání rukou na znamení slibu. 2. Pokyny pro pastorační aktivity Duchovní a pastorační pracovníci mají projevovat aktivní zájem o členy náboženské obce a být s nimi v osobním kontaktu prostřednictvím návštěv, rozhovorů, dopisů i s využitím současné komunikační techniky. Pro pastorační působení v zařízeních - nemocnicích, domovech seniorů a dalších je nezbytné respektovat pokyny a nařízení státních úřadů, které platí pro tato zařízení. V případě vyžádané návštěvy ze strany nemocného je nutné, aby duchovní projednal souhlas s odpovědným pracovníkem nemocnice či zařízení. 3. Apel na křesťanskou a lidskou odpovědnost za život a zdraví V této mimořádné situaci je třeba sledovat a respektovat aktuální nařízení státu (vlády) a dalších odpovědných orgánů. V této výjimečné situaci apelujeme na křesťanskou a lidskou odpovědnost za život a zdraví vlastní i druhých lidí. Vyzýváme vás, sestry a bratři, k modlitbám a přímluvám za nemocné, ale také za ty, kteří se o ně starají a věnují jim odbornou i lidskou péči. V Praze dne 10. 3. L.P. 2020 v postním čase Tomáš Butta patriarcha Pozn.: Tyto instrukce byly vytvořeny ve spolupráci s naukovým odborem a odborem ekumeny a vnějších vztahů Úřadu ústřední rady Církve československé husitské s přihlédnutím k ekumenickým zahraničním materiálům církví římskokatolické, anglikánské a evangelických


VÝTVARNÁ SOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKA PRO DĚTI A MLÁDEŽ 



Svátek M. Jana Husa, kázání 



13. ne v mezidobí - 28. 6. 2018

Neděle svaté Trojice, 7. 6. 2020


Pozvánka na Pouť do Škodějova v sobotu 13. června od 15.00 hodin 



Zelený čtvrtek, 9. 4. 2020 

Ex 12, 1-4. 11-14
1K 11, 23-26
Jan 13, 1-15 

Tužby:

1/ Prosme za všechny křesťany, kteří v těchto velikonočních dnech prožívají bohoslužby doma u televizorů, rozhlasových přijímačů nebo sledují on-line přenosy. Kéž jsou obdarováni zvěstí těchto svátků, posíleni ve své víře, naději a lásce, navzdory okolnostem, jimiž procházíme ! K Tobě, Bože, voláme!

2/ Prosme za naši vzájemnou solidaritu s potřebnými. Modleme se za ty, kdo ztratili své blízké, za nemocné a trpící i za pomáhající, kteří pracují s nasazením všech sil, aby zachraňovali životy a mírnili bolest nebo přinášeli radost a povzbuzení v tomto čase koronavirové krize. K Tobě, Bože, voláme! 

3/ Modleme se za biskupy, kněze, jáhny a všechny služebníky církve, aby svou obětavou službou bratřím a sestrám zpřítomňovali Kristův příklad lásky. K Tobě, Bože, voláme! 

Milé sestry a milí bratři! 

Bohoslužbou Zeleného čtvrtku si připomínáme Ježíšovu Poslední večeři s učedníky, která bezprostředně předcházela jeho vydání na smrt. V této události se vlastně jeho budoucí oběť předjímá. Ježíšovo utrpení na Olivové hoře, zrazení nepřátelům a zatčení je vlastním začátkem jeho utrpení. Svým obsahem a též podle židovského počítání dne už patří tato večerní bohoslužba k Velkému pátku. 
Český název "Zelený čtvrtek" lidová etymologie spojila se zelenou barvou. Pravděpodobnější ale je výklad, podle něhož se k nám toto označení dostalo z němčiny, překladem sloves vyjadřujících pláč. V tento den církev znovu přijímala kajícníky ("plačící"), kteří v době postu konali pokání, aby se mohli spolu s ostatními účastnit velikonočních obřadů. 
V 9. století byl zaveden zvyk, podle něhož právě na Zelený čtvrtek naposledy zazní při "Gloria" zvony a poté se odmlčí až do slavnostní Vigilie Zmrtvýchvstání, kdy se znovu rozezní. Mlčení zvonů je výrazem pokory a pomáhá nám soustředěně přijímat zvěst o Kristově ponížení. Zvuk zvonů v tomto čase ztišení nahrazují dřevěné nástroje, řehtačky a klapačky, které svým zvukem lépe připomínají pokorné sebezřeknutí Páně. Někde utichnou i varhany, které se od středověku prosazovaly jako bohoslužebný nástroj. 
Od 4. století je při liturgii tohoto dne doložen zvyk umývání nohou, který je inspirován evangelním čtením, Kristovým gestem služebné lásky. Také jiným způsobem, např. sbírkou ve prospěch chudých, je možné vyjádřit sounáležitost s potřebnými. O letošních Velikonocích nás vyzývá nová situace korovirové pandemie k hledání způsobů, jak dát najevo svůj soucit a solidaritu s potřebnými a trpícími. 
O křesťanských Velikonocích oslavujeme záchranu Božího lidu z temnoty hříchu a smrti obětí našeho Pána Ježíše Krista. Jejím předobrazem je vyvedení Božího lidu z egyptského otroctví a řada dalších záchranných činů, které vyvrcholily uzavřením smlouvy na Sinaji. 
Dnešní vstupní čtení z knihy Exodus (Ex 12, 1-4. 11-14) připomíná ustanovení jedné z nejdůležitějších izraelských slavností, hodu velikonočního beránka (pesach), která událost vyvedení z Egypta připomíná. Vzpomínka na ni se dochovala ve dvou verzích, podle knihy Exodus (Ex 12) a Deuteronomium (Dt 16). První z nich zachycuje způsob slavení, jak se časem ustálil v Jeruzalémě, druhá vychází z praxe severního Izraele.
Dnešní znění textu Ex 12 je z doby po babylónském zajetí. Měsíc 1. jarního úplňku, abíb či nísan, kdy má být hod beránka slaven, se označuje jako 1. měsíc v roce. V babylónském exilu převzali Izraelci kalendář, který začínal na jaře, zatímco dříve používali jiný, podle něhož se zahajoval rok podzimní rovnodenností. Při babylónské novoroční slavnosti se četl stvořitelský mýtus o bohu Mardukovi. Jestliže Izraelci začínali rok velikonoční slavností, dávali najevo, že jejich Bohem je Hospodin, nikoliv pohanský bůh. Každý rok se otvíral ve světle zvěsti, kterou připomínal hod beránka, zvěsti o vysvobození z otroctví. 
Sama slavnost je velmi stará, patrně předizraelská. Význam kořene [p-s-ch] není zcela jasný, obvykle se vykládá jako poskakování či pokulhávání při kultickém tanci (srov. 1 Kr 18, 26), o Hospodinu se pak přeneseně říká, že "přeskočí", tj. pomine domy Izraelců. Ve velikonoční slavnosti, jak ji zachycuje biblické poselství, se setkávají různé tradice, původně na sobě nezávislé. K nejstarším patřily obřady pastevců, kteří si jimi chtěli zajistit ochranu pro svá stáda, když se na jaře vydávali na nové pastviny. Původní slavnost byla krátká, trvala jednu noc. Smysl jednotlivých nařízení není vždy zcela jasný. Za příkazem nezlámat kosti beránka připraveného nikoliv vařením, ale pečením v celku, stojí zřejmě magická představa, že tím bude uchráněno před rozptýlením jak stádo, tak i rod. Společná hostina měla patrně zajistit nadpřirozené síly pro další cestu.
Starý kultický úkon byl pro Izrael naplněn novým obsahem. Stal se znamením Hospodinovy zachraňující a vysvobozující moci. Není už obětí spojenou s magickými úkony a představami, ale připomíná konkrétní Hospodinův čin, vyvedení z otroctví, ze země záhuby a smrti. Zvyky starých nomádů nyní odkazují na jedinečnou událost: vysvobození z Egypta. Na tuto zvěst navazuje evangelium, podle něhož se v Ježíši Kristu naplňuje a dokonává to, co lidu Staré smlouvy připomíná hod beránka. 
Při slavení pesachu zřejmě Pán Ježíš pronesl slova nad chlebem a kalichem, která tuto hostinu odlišují od běžných židovských slavností. Nejvíce důvodů k této domněnce dává zpráva evangelisty Lukáše (Lk 22, 14-20), protože nejlépe zachycuje průběh židovské hostiny s několika kalichy. Zaznamenávají ji také další dva evangelisté. (Mt 26, 26-29, Mk 14, 22-25) Pravděpodobně nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení Večeře Páně přináší dnešní druhé čtení z listu apoštola Pavla Korintským. (1K 11, 23b-25) Pavel ho připomíná v situaci, která není zrovna pro život obce příznivá, jak naznačují předchozí řádky. (17-22) Jeho kritika míří k bohatým, kteří si popřávají z přinesených jídel a nápojů, zatímco chudší otroci a dělníci přicházející do shromáždění po práci obvykle dostávají jen zbytky. Večeře Páně tak přestává být hodem lásky a proměňuje se ve shromáždění, při němž se přísně projevují sociální rozdíly mezi bratry a sestrami. Podle Pavla mají normy pro církevní obec absolutní přednost.
Pavel připomíná Korintským nejstarší prvek tradice Večeře Páně, který "přijal" a jim ho "odevzdal" jako jejich učitel. Ukazuje přitom na samotného Pána jako původce tradice, aby Korintští mohli uvést svou "porušenou" praxi do souladu s Ježíšovým příkladem. Jde o liturgický text, který apoštol poznal a odevzdal svým obcím. "Tělem" a "krví" se myslí vždy celý člověk, je to sám Pán, kdo se dává v chlebu a vínu, jeho oběť života je přítomná ve Večeři Páně a účastníci slavnosti jsou spolustolovníky Pána, který se jim sám dává. (1K 10, 4b.16) Pavel, podobně jako Lukáš, vykládá, že jde o "novou smlouvu", a tak navazuje na Jeremjáše 31, 31-34. Ježíšova oběť života se stává základem nového, nezničitelného společenství s Bohem. Kdo slaví Večeři Páně a nemyslí přitom na druhé, přijímá "Tělo" a "Krev Páně" nehodně. Prohřešuje se proti samotnému Pánu, protože jsou to přece jeho bratři a sestry, pro něž on sám zemřel. (srov. 1K 8, 11)
Také pro Janovu zprávu (J 13, 1-15) nahrazující svědectví o Poslední Večeři u všech ostatních evangelistů je typický důraz na společenství lásky mezi učedníky. Ježíš nepronáší řeč, ale jedná. Jeho čin je výmluvnější než množství slov: umývá učedníkům nohy. Přijímá službu otroků nebo také paní domu, která tak prokazovala hostům svou pohostinnost. Touto službou Ježíš ještě jednou shrnuje celý svůj život a dává příklad lásky svým přátelům. "Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Mk 10, 45, srov. L 22, 27, Fp 2, 5-8) Kdo na sobě nechce připustit symbolické jednání, nemůže mít podíl na Ježíšově díle spásy. To Petr ještě (před Velikonocemi a sesláním Ducha) nemůže chápat, jeho myšlení se pohybuje na čistě pozemské úrovni. Dodatečně si proto chce nechat umýt i ruce a hlavu. Ježíšova odpověď: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý", (10) má snad říci, že spásu, kterou nabízí Ježíš, je možné mít zcela nebo vůbec. Věřícímu člověku je darována zcela, proto nepotřebuje žádné další doplnění. 
Svým činem dal Ježíš učedníkům příklad, který zavazuje k napodobování. I jejich život se má vyznačovat službou, kterou prokazují jeden druhému. Tam, kde u ostatních evangelistů tvoří zpráva o Poslední Večeři střed vyprávění, mluví Jan o umývání nohou. Z Janova pohledu není eucharistická slavnost skutečnou Ježíšovou večeří, pokud při ní chybí bratrská láska. 


Pane Ježíši, když se necháváme nezaslouženě hostit u tvého stolu, abychom přijímali pokrm a nápoj věčného života, chléb poutníků na cestě do Božího království, prosíme tě, abychom byli připraveni také ke službě všemi dary, které nám svěřuješ, způsobem, jakým ty sám budeš chtít. Amen. 

Květná neděle, 5. 4. 2020 

Iz 50, 4-9
Fp 2, 5-11
Mt 21, 1-11


Tužby:

1/ Prosme za všechny nemocné koronavirem, aby statečně snášeli omezení, která jim jejich zdravotní stav přináší, a vytrvale bojovali s touto zákeřnou chorobou. Modleme se za zesnulé, ať neleznou milost u Pána, za příbuzné obětí, aby jim velikonoční zvěst o zmrtvýchvstalém Kristu byla útěchou a pomocí v jejích zármutku a trápení. Prosme za toleranci zdravých vůči těm, kdo se po karanténě vracejí zpátky do normálního života. 

Bože, do tvých rukou svěřujeme práci vědců, kteří hledají lék na Covid 19, službu lékařů, záchranářů, zdravotních sester, dobrovolníků a všech, kdo se snaží předcházet rozšíření nemoci nebo zmírňují její následky. K Tobě, Pane, voláme! 

2/ Prosíme Tě, Bože, abychom právě začínající Svatý týden prožili v hlubokém vnitřním soustředění, až Tě budeme doprovázet na Tvé cestě do Jeruzaléma, budeme svědky Tvé Poslední večeře s učedníky, zastavíme se pod křížem s Marií, doprovodíme Tě při Tvé poslední cestě ke skalnímu hrobu, abychom pak směli v nedělním ránu s Marií z Magdaly a dalšími učedníky zaslechnout radostnou zprávu o Tvém vítězství nad smrtí a hříchem. K Tobě, Pane, voláme! 

Milé sestry a milí bratři! 

V uplynulém týdnu jsme v médiích kromě zpráv o postupující pandémii koronaviru měli možnost slyšet také o tom, jak této nemoci někteří mocní tohoto světa dokážou využít ve svůj prospěch. Z Číny, kde se nákaza začala šířit už koncem loňského roku, se rázem stala země hrdá na to, jak si se zákeřnou chorobou dokázala příkladně poradit a nyní ještě slouží a pomáhá druhým, když rozváží do celého světa humanitární pomoc. Propagační videa ukazují vítězství vládnoucí strany v čele s prezidentem, vyléčení pacienti radostně mávají do kamer. Jiná videa ze soukromých zdrojů odhalují záběry, které se propagandě nehodí. Každý, kdo se veřejně projevil jako kritik prezidentské politiky, zmizel beze stop. Rodinní příslušníci jsou bezmocní, humanitární organizace volají na poplach. 
Také maďarský premiér Orbán využil mimořádné situace a soustředil do svých rukou větší míru politických pravomocí. Zdálo se, že i v naší zemi se jím možná nechal inspirovat ministr obrany, když navrhl posílení pravomocí premiéra Babiše. Ten sice jeho snahu shodil, ale objevují se spekulace o tom, že mu tuto myšlenku podsunul...Mocní a bohatí chtějí být ještě mocnější... 
Jako povzbuzení všem, kdo snášejí bezpráví a trpí pro dobrou věc, dnes zaznívá poselství Písma svatého o poslušnosti Božího služebníka, který snáší tupení a rány, ale zůstává věrný, protože ví, že při něm je Hospodin. ( Iz 50, 4-9) Hospodinův služebník, o jehož historické totožnosti existují mezi židovskými vykladači diskuze a jehož křesťanská tradice spojila s Ježíšem Kristem, se ujímá slova a přirovnává se k učedníkům, kteří naslouchají slovům svého učitele, aby je dále šířili. Vidí své poslání ve službě jako učitel moudrosti. Chce lid zemdlený dlouhým čekáním na vysvobození podpírat a potěšovat slovem, které uslyší od Hospodina. Hospodin mu proto probouzí uši každého rána. Podobá se modlitebníkům z žalmů, naslouchajícím zrána Hospodinovu hlasu. (Ž 5, 4, 119, 147n, 130, 6) Není majitelem slova, ale tím, komu je slovo svěřeno. Jeho úkol není snadný, často naráží na nepochopení a odpor, jemuž by se snad raději vzepřel nebo vyhnul, ale přece to neudělá! Nevzdoruje a neuhýbá ani před utrpením a ponižováním, ani před projevy zatracování. (srov. Jb 30, 10, Nu 12, 14) Jeho úděl se podobá údělu proroků. Vědomě ho přijímá na sebe a vydává se svým odpůrcům na pospas: "Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním." (6) Zaznívají tu stejné motivy, jaké se ozvou zřetelněji v 53. kapitole Izajášova proroctví a nejsilněji v utrpení Kristově.
Služebníkovým údělem je Boží cesta, Hospodin stojí při něm. Ačkoliv je lidsky ponižován, nemůže být před Bohem skutečně potupen. Nastavuje-li tvář, jako by byla z křemene (srov. Ez 3, 8n), je to proto, že ví, že Hospodin je mu blízko, je jeho pomocí a posilou. Utrpení služebníka je utrpením jeho Pána (srov. Iz 63, 9), proto je na něm, aby sjednal svému služebníku spravedlnost. 
Jistotu, že jeho cesta je pravá, dává najevo také ochotou projít soudním jednáním. Má na mysli Boží soud, na němž neobstojí nikdo z těch, kdo se staví proti služebníkovi. Obvinění ze svévole nebo vzpoury proti Hospodinu ukazuje na to, že to byli odpůrci z jeho vlastního lidu, kteří si Boží vůli vykládali po svém a jednání služebníka měli za projev bezbožnosti. Slova, jimiž je ohlášen jejich zánik, ukazují na marnost jejich úsilí. (srov. Jb 13, 28, Ž 39, 12, Mt 6, 19) Podstupovat utrpení pro Boží věc má naproti tomu nejvyšší hodnotu. (Mt 5, 11n)
Na Květnou neděli vstupujeme do Svatého týdne a připomínáme si Božího služebníka Ježíše při jeho vjezdu do Jeruzaléma. Triumfální průvod s ovacemi Římané vyhrazovali vítězným vojevůdcům, případně císaři. Vítěz, kterému byla tato pocta senátem udělena, vjížděl do Říma uprostřed slavnostního průvodu, který mu provolával slávu. Jel na koni nebo na voze taženém koňmi. Podobné slavnosti pořádali i jiní, neřímští vojevůdci a vládci. Ani Pontius Pilatus, který o svátcích přesídlil z Cesareje do Jeruzaléma, nepřijížděl v tichosti, ale se vší slávou, obklopen vojenskými jednotkami. Podobně Herodes Antipas, vládce Galileje a Pereje. Ježíšův příjezd na oslátku s královskými poctami kontrastuje s těmito okázalými slavnostmi světských vojevůdců a vladařů. 
Ježíšův vstup je "královský" v "nekrálovském" provedení. Ježíš přijíždí do Jeruzaléma obklopen zástupy, které si kolem sebe shromáždil a které ho následují. Událost se nedá přehlédnout a je na hranici "provokace", i když Ježíš neposkytne okupačním úřadům přímou záminku k zásahu. Cesta z Betfage na Olivové hoře do Jeruzaléma je cestou "královskou", spojenou s připomínkou krále Davida (2S 19 - 20), ale také proroka Zacharjáše, podle něhož má touto cestou od Olivové hory přijít nejen zaslíbený král, ale i samotný Hospodin a jeho království. (Za 14, 3n, 9, 9) Ježíš dává učedníkům instrukce, kde naleznou oslici a oslátko, na němž chce jet. (1b-2) Ježíš sice neřekne přesně, kde oslátko najdou, a přece způsob vyprávění vzbuzuje dojem, že se naplňuje vše podle předem daného záměru. Pokyny a podrobné přípravy jen podtrhují důležitost následné akce, když zabírají většinu vyprávění o vjezdu do Jeruzaléma. Ježíšova slova o oslici a oslátku: "Pán je potřebuje" podporují myšlenku na předem připravenou akci nebo vyjadřují prorockou autoritu.
Zacharjášův text o králi přicházejícícím k siónské dceři na oslici, na oslátku té, která byla podrobena jhu, mluví o příchodu Mesiáše. Vymyká se však obvyklým představám tím, že svědčí o králi (Mesiáši) poníženém a boje neschopném. Záchrana je v tom, že tento Mesiáš nebude bojovat, že nechce či nemůže bojovat. Zacharjášův text předpokládá znalost cest krále Davida a vybírá si z nich tu nejrozpačitější: Jeho návrat z cesty, na níž prchal před vzpourou vlastního syna, který přitom padl. Vrací se do situace, kdy není příliš co oslavovat. Vrací se k těm, kteří ho dříve zradili a nyní čekají, co udělá. David projeví státnickou moudrost a místo trestu si počíná pokorně. 
Na rozdíl od Markova vyprávění Matouš stručně konstatuje, že si učedníci s úkolem poradili. Nevysvětluje ani, jak mohl Ježíš sedět na oslici i oslátku zároveň? (6-7) Nevíme, zda zástup dostal instrukce, co má dělat, když Ježíše spatří, nebo spontánně reagoval na straozákonní připomínky či soudobé zvyky. Výsledkem byl triumfální průvod, který zároveň sděloval hlubší poselství. (8-9)
Ježíšův vstup do Jeruzaléma stojí v protikladu k světským slavnostem a ovacím, ale také naznačuje, že přijíždí očekávaný král, proklamující pokoru a pokoj. Tato událost jednoznačně vzbudila pozornost, i když nevyvolala zásah římské armády. V tomto duchu bude Ježíšova cesta pokračovat. 
"Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši," (Fp 2, 5) doporučuje apoštol Pavel svým bratrům a sestrám a líčí ponížení Božího služebníka Ježíše, jímž nám přinesl spásu. Pokora patří ke zvláštnostem biblické zbožnosti. Odlišuje ji od zbožnosti starých Řeků i od zbožnosti některých jiných náboženství. Není jen opakem pýchy, ale i nereptavým snášením vlastního údělu ve víře v Boha, v něhož pokorný skládá všechnu svou naději. Pravá pokora vede toho, jenž je silným, k obětavé službě slabým. Je opakem ctižádosti a ješitnosti, projevuje se tím, že pokládá druhé za přednější sebe, a tudíž za předmět své služby: "..v ničem se nedejte ovládat ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe." (Fp 2, 3)

Vstupujeme do Svatého týdne, a proto toužíme učit se od Ježíše mít na mysli to, co slouží druhým, nikoliv jen nám samým. Amen 

Vážení návštěvníci kolumbária v Lounech, v době od 5. 4. 2020 do 13. 4. 2020 bude kolumbárium otevřeno od 9. 00 do 18. 00. Rada starších NO CČSH Louny


Velikonoce 2020


Velikonoční vigilie "Světlo přišlo do světa" (J 3,19)

Jak se spojit při slavení velikonoční vigilie, když nemůžeme být spolu? Navrhujeme prosté velikonoční gesto "vnesení Kristova světla do světa". Rozžatá velikonoční svíce je o vigilii vnášena do "potemnělého sboru". Gesto, které navrhujeme, klade větší důraz na vnesení Kristova světla z našich sborů do "potemnělého světa".

Toto společné velikonoční gesto, které vyznačuje přítomnost vzkříšeného Pána mezi námi i naše křestní povolání být v Jeho světle světlem pro druhé, může být součástí kteréhokoli jiného způsobu, kterým se ve svých náboženských obcích rozhodnete velikonoční vigilii slavit. 

Liturgie Hodu Božího velikonočního pak bude přenášena Českou televizí (ČT 2) v neděli od 10.00 hodin ze Sboru knížete Václava v Praze 2 - Novém Městě (kostel sv. Václava na Zderaze).

Jan Hlavsa, Tomáš Novák, Pavel Kolář (iniciativa ve spolupráci s naukovým odborem CČSH), Praha 26. března 2020. 

Obřad spočívá ve dvou paralelních jednáních, která se protnou ve 21.00 (dřívější čas byl zvolen, aby se snadno účastnily i děti): 

Duchovní ve sboru:

1.1. ve sboru dle formuláře Bohoslužebné knihy pro vigilii Hodu Božího velikonočního zažehne velikonoční svíci /paškál/ spolu s Díkůvzdáním za světlo /Exsultet/; 


1.2. s rozžatou velikonoční svící vyjde ve 21.00 hodin před sbor, kde zpívá nebo pronáší křestní zpěv "Já jsem světlo světa" s antifonou "Probuď se kdo spíš". 

Sestry a bratři tam, kde žijí

1.1. ve 21.00 hodin v setmělé místnosti zapálí křestní svíci (nebo jinou, nejlépe bílou, pokud svíci obdrženou při křtu již nemají) a setrvají chvíli v tichu; 


1.2. s rozžatou svící přistoupí k otevřenému oknu (nebo vyjdou před dům); 


1.3. a s rozžatou svící prostým způsobem pronášejí slova textu křestního zpěvu "Probuď se kdo spíš" (vycházejícího z Písma Ef 5,14b; J 8,12) nebo jej zpívají, pokud jej znají. Možností je i přečtení verše J 8, 12 z Písma svatého. 


Texty pro vigilii 

Díkůvzdání za světlo (z velikonočního chvalozpěvu Exsultet) 

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství! Polnice, rozezvuč se k vítězství mocného Krále, zvěstuj spásu! Raduj se, země, zalitá oslnivou září věčného Krále! Hle, po celém světě rychle mizí temnoty! Raduj se, matko církvi, zkrášlená leskem nejjasnějšího světla! V mohutném zpěvu lidu ať se tento svatý dům Boží rozezní ozvěnou té radosti! Bože všemohoucí, svou milostí nás přiveď k chvále tvého velikého světla! 

Vpravdě je důstojné a správné z celého srdce a z celé své duše radostně tě chválit, neviditelný, všemohoucí a věčný Bože! Chválíme i tvého jednorozeného Syna Ježíše Krista, našeho Pána, pravého velikonočního Beránka, jenž za nás draze splatil dluh Adamova hříchu a vlastní krví vykoupil svůj lid. Toto je noc, kdy byly děti Izraele propuštěny z egyptského otroctví a Rudým mořem prošly suchou nohou. Toto je noc, kdy Kristus osvobozuje všechny věřící z temnoty hříchu a obnovuje nás k životu v milosti a svatosti. Toto je noc, kdy Kristus zlomil okovy smrti a vítězně vstal z hrobu. Bože, jak podivuhodná a nad každé pomyšlení je tvá slitovnost a milující dobrota! Vydal jsi Syna, abys vykoupil otroka! Šťastná to vina, vpravdě nezbytný hřích Adamův, jehož tak vysoká cena byla zaplacena tak velikým Spasitelem! Jak svatá je tato noc! Zlo se obrací na útěk, zahlazuje hříchy, hříšníkům navrací nevinnost a zarmouceným radost! Zahání pýchu i nenávist a dává nám pokoj i svornost! Jak požehnaná je tato noc! Země byla zasnoubena s nebem a člověk byl usmířen s Bohem! Nebeský Otče, přijmi tuto velikonoční svíci, kterou ti odevzdáváme ke tvé poctě. Ať stále svítí a zahání veškerou temnotu! Její světlo ať spatří ona Hvězda jitřní, která nikdy nezapadá a dává světlo všemu stvoření - Kristus, jenž žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(Bohoslužebná kniha Církve československé husitské, 1. díl - řada A, Praha 2013, s. 83) 


Evangelijní verš 

Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (J 8,12) 

Křestní zpěv (Agenda: Obřadní příručka CČSH. 1. část, Praha 2006)




 


V. neděle postní ("Smrtná")

Texty: 

Ez 37, 12-14
Řím 8, 8-11
Jan 11, 1-44

Tužby:

1/ Dobrý Bože, v tomto čase koronavirové krize Tě prosíme za naše seniory v domovech důchodců. Zvláště dnes myslíme na sestru Honsovou, ses. Polcarovou, bratra Suchomela, ses. Kučínskou a ses. Houbovou. Kéž tyto naše sestry a bratr i všichni obyvatelé domovů pro seniory (nejen v Lounech) žijí v bezpečí a dostává se jim potřebné péče! Kéž zůstávají klidní na duchu a nenechají se znejistit zprávami, které k nim přicházejí z médií. Prosíme rovněž za zdravotnický a ošetřující personál těchto zařízení, ať jim Bůh žehná. K Tobě, Bože, voláme! 

2/ Prosíme Tě, Pane, za všechny, kteří zemřeli, protože nasazovali své životy pro záchranu zdraví a života druhých. Myslíme na 44 italských lékařů, na zdravotní sestru, která se nakazila koronavirem a spáchala sebevraždu, aby nikoho nenakazila, myslíme na kněze z Itálie, který daroval dýchací přístroj jinému člověku a sám pak zemřel. Děkujeme za jeho svědectví víry, naděje a lásky k bližnímu, na něž nezapomeneme!
Modlíme se za všechny, kteří trpí fyzicky i duševně, jsou odloučeni od svých rodin a přátel, protože onemocněli zákeřnou infekcí.
Myslíme na příbuzné obětí, kteří se často ani nestačí rozloučit se svými drahými. Prosíme za Boží lásku, pokoj a požehnání pro všechny, kdo pomoc potřebují, i pro ty, kdo ji nezištně nabízejí!
K Tobě, Bože, voláme! 

3/ Modlíme se za země, které jsou nejvíce zasažené pandémií koronaviru: za Itálii, Španělsko, USA, Velkou Británii, Švýcarsko. Dej jim, Bože, své požehnání!

4/ Modlíme se za solidaritu mezi národy, mezi obyvateli jedné země, jednoho města či obce.
K Pánu voláme!

Milé sestry a milí bratři!

Prožíváme 5. neděli postní, zvanou též "Smrtná". Toto označení souzní s poselstvím Janova evangelia o Ježíši, jenž je Pánem nad životem a smrtí. Přináší radostnou zvěst pro všechny, kdo jsou zasaženi smrtelným údělem. Také předcházející čtení (Ez 37, 12-14) hovoří o oživujícím Božím Duchu, otevírajícím hroby a přivádějícím do zaslíbené země. Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, jenž zůstává ve věřících, jak ujišťuje apoštol Pavel v Listu Římanům (Řím 8, 8-11), povzbuzuje k naději na vzkříšení z mrtvých. Liturgie této neděle tedy směřuje k velikonočnímu poselství spásy.
V kontextu právě probíhající koronavirové pandémie nasloucháme této zvěsti se zvláštní naléhavostí, neboť umírání a smrt jsou hlavními zpravodajskými tématy a nelze je přeslechnout. 
Už tři týdny trvá naše "domácí vězení", kdy jsme omezováni ve svém osobním i pracovním životě. Padá na nás únava, dostavuje se rozmrzelost: Kdy už tento stav skončí? Epidemiologové a ve dvojhlase s nimi také politici nám však nedávají naději na brzkou změnu! Jsme prý teprve na začátku, říkají. 
Kostely, kaple a modlitebny zůstávají prázdné, někteří tvrdí, že se církev přesunula do "katakomb". Kněží slouží bohoslužby v soukromí nebo je vysílají po internetu, papež v pátek požehnal "městu a světu" sám z vyprázdněného Svatopetrského náměstí, kde se jindy shromažďuje více než 100 000 lidí z různých částí světa. 
Snad v něčem připomíná tento obraz dnešního života církve situaci zajatců v Babylóně, jak ji přibližuje Kniha proroka Ezechiele. Neštěstí a útrapy podlomily sílu exulantů, takže přestávali doufat v lepší budoucnost! Ani slova proroka, který je utěšoval, jim nedovedla dodat odvahu a nedokázala posílit jejich důvěru. Proto Hospodin otevírá před prorokem velkolepou podívanou, obraz pláně plné lidských kostí, veliké pole mrtvých. Hospodin sám ho provádí, aby se prorok přesvědčil, že jsou kosti zcela bez života. Ležely pohozené, tzn., že nebyly ani řádně pohřbené a nebyly "připojené ke svému lidu" (Gn 25, 8), neměly žádnou naději na oživení. Proto překvapí odpověď proroka na Hospodinovu otázku, zda tyto kosti mohou ožít (3a): "Panovníku Hospodine, ty to víš." (3b) Prorok vyznává, že Hospodinu není nic nemožné. A Pán skutečně učiní zázrak. Svým slovem a Duchem křísí kosti k novému životu a vysvětluje Ezechielovi význam vidění. 
Kosti, roztroušené po pláni, jsou Izraelci rozptýlení v zajetí. Jsou podobni mrtvým, jejich duchovní život je udušen. Ztratili naději, a tak ani nepozvedají oči k tomu, v jehož rukou a moci je všechen život. 
Slovo proroka, jehož posílá Hospodin, je však má vyburcovat z tohoto smrtelného spánku: budou žít, i když podle lidského zdání není naděje! Bůh otevře hroby, jež pohltily výkvět země, a přivede zajatce zpět do jejich vlasti. Duchem Božím budou vnitřně přetvořeni. 
Není zde řeč o vzkříšení mrtvých, ale při čtení tohoto místa na něj jistě pomyslíme! Ve Starém zákoně se mluví o vzkříšení mrtvých v jednotlivých příbězích. Elijáš a Elíša vrátili život chlapci (1 Kr 17, 7n, 2 Kr 4, 18n). Dotykem s Elíšovým mrtvým tělem byl k životu vzkříšen muž, kterého ukládali do hrobu (2 Kr 13, 21). Jób si v očekávání smrti představuje, že ho Bůh vytrhne z podsvětí a probudí ho k novému životu (Jb 14, 13-15). Jeho slova: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem...." v 19, 25-27 obsahují náznak vzkříšení. Prorok Izajáš vyslovuje naději, že Izraelci vstanou z mrtvých, aby přijali svou odměnu. (Iz 26, 19) Podle Knihy Daniel budou na konci časů spravedliví vzkříšeni k životu a svévolníci k potupě. (Da 12, 2)
Tuto víru ve vzkříšení na konci časů měla také Marta, sestra zesnulého Lazara, z našeho evangelního čtení: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." (J 11, 24) Ježíš jí ale přichází nabídnout více, než jí zprostředkovala tradice víry jejích otců: "..Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" (25b-26) Snad právě kvůli tomuto rozhovoru Ježíše s Martou evangelista Jan přepracoval původně jednoduchý příběh o vzkříšení Lazara z Betánie, který vyprávěl o probuzení mrtvého člověka k životu podobným způsobem jako jiné příběhy v evangeliích a dalších novozákonních textech (srv. Mk 5, 22-24. 35-43, Lk 7, 11-17, Sk 9, 36- 42), jak se domnívají biblisté. Dialogem Ježíše s Martou chce evangelista nabídnout klíč k pochopení zázraku, k němuž následně dojde.
Už na počátku, když Ježíše zastihne zpráva o nemoci přítele Lazara: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen" (3b), bychom čekali, že se Ježíš vydá na cestu, aby milovaného přítele uzdravil. Místo toho Ježíš setrvá na břehu Jordánu (10, 40) ještě dva dny a teprve potom vyzve učedníky k odchodu do Judska. (6-7) Do domu smutku se tak dostaví až čtvrtý den po Lazarově skonu, kdy se zdá, že je vše ztraceno. Shromáždění židé pláčou s Martou a Marií a snaží se je utěšit v jejich zármutku nad bratrovým odchodem. (17-18) Pozoruhodné je, že Ježíš už před odchodem do Betánie říká svým učedníkům, že Lazarova smrt i meškání s odchodem jsou dobré pro ně, pro učedníky, aby uvěřili. (15) Jako by snad ani zázrak vzkříšení nestál za zmínku! V Janově evangeliu jde vždy o původ a smysl života vůbec, ne o život v biologickém smyslu. Na základě skryté znalosti Boží vůle nakonec Ježíš odchází do Jeruzaléma, navzdory námitkám učedníků. (8)
Protože je vzkříšení z mrtvých větším zázrakem než uzdravení nemocného, je lepší, že Ježíš neodešel z Betánie ihned, neboť takto se učedníci stanou svědky většího zázraku. Údaj o 4. dni od úmrtí Lazara ještě stupňuje jeho velikost. Vyjadřuje, že zde veškeré pouze lidské snažení dospělo až na hranici, kterou nemůže překročit. Podle židovského pojetí totiž hledá duše zemřelého tři dny tělo, pak začíná nezadržitelně rozklad. 
V tomto okamžiku bychom tedy čekali, že se Ježíš vydá k hrobu, aby Lazara vzřísil. Přesto však nejdříve dochází k rozhovoru Ježíše s Martou, který je důležitý pro pochopení zázraku. První slova Marty znějí sice jako výčitka: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel" (21), ale ve skutečnosti jde spíše o projev důvěry. Pánu Marta důvěřuje, že může uzdravit, ale může učinit i více, jak naznačují její další slova: "Ale i tak vím...." (22) Ježíšovo ujištění, že její bratr vstane (23) umí chápat jen jako ujištění o všeobecném vzkříšení "v poslední den". Tato víra spojuje židy a křesťany podnes. 
Ježíšovou odpovědí: "Já jsem vzkříšení a život" (25) rozhovor Ježíše a Marty vrcholí. Slova o Ježíši jako skutečném životě a o tom, že lidé mohou pravého života dosáhnout jen skrze něho, patří k centrálním výpovědím Janova evangelia. Pojmy "žít" a "zemřít" jsou v Ježíšových výzvách použity ve dvojím významu: ani pozemská smrt nemůže věřícího člověka zbavit života a život s vírou v Ježíše v tomto pomíjivém světě sice neruší nutnost zemřít, ale zprostředkovává věčný život. (25) Ježíš odvádí pozornost Marty od událostí na konci času a soustřeďuje se na přítomnost. Rozhodnutí o věčnosti nepadne v poslední den, ale nyní, v tomto čase, v úkonu víry, když se člověk setká s Ježíšem. 
Příběh, který se týká doby Ježíšova pozemského půsbení, neztrácí svou platnost ani dnes, v čase jeho oslavení, v čase církve. Křesťanská obec je místem, kde se lidé setkávají se Vzkříšeným, Pánem nad životem a smrtí. Ve víře se tedy stále znovu odehrává vzkříšení mrtvých. 
Každému, kdo naslouchá tomuto evangeliu je položena stejná otázka, jakou dal Ježíš Martě: "Věříš tomu?" (26b) Její odpověď byla jednoznačná: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." (27) Marta vyznává podobně jako Petr u Cesareje Filipovy (Mt 16, 16). 
O vlastním zázraku sice evangelista vypráví dramaticky, ale zároveň prostě. (39-44) Ježíš ještě jednou upozorňuje na vnitřní souvislost mezi vírou a viděním "Boží slávy". Pro věřícího je všechno možné, ovšem jen pro něho. Jako všechny zázraky i tento je učiněn proto, aby lidé uvěřili, že Ježíše poslal Otec, že On a Otec jsou jedno. (Jan 20, 30n)

Pane Ježíši, tvoje slovo je slovem o Životě, je slovem Života. Ty sám se nám dáváš poznat jako Vzkříšení a Život a chceš, abychom v tobě měli život a neumdlévající naději. Víme, že naše pozemská existence je uhraničena fyzickou smrtí, ale zároveň také víme, že nám již teď nabízíš život věčný. Kéž nás toto tvé ujištění posiluje v čase nouze, kdy prožíváme strach o sebe a možná ještě více o své blízké. K téže naději nás vede také slovo apoštolovo: "Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." (Řím 8, 11)  Amen.

4. neděle postní 22. 3. 2020

Texty:

1. čtení: 1 Sam 16, 1b. 6-7. 10-13
2. Ef 5, 8-14
    Jan 9, 1-41

Tužby:

1/ Prosíme Tě, Pane, za všechny, kdo v uplynulém týdnu zemřeli, protože se nakazili
koronavirem. Myslíme na jejich příbuzné a přátele, kteří se s nimi mnohdy ani nestačili
rozloučit a nemohli zesnulé důstojně pochovat.
Je nám líto všech, kdo jsou izolováni od svých rodin v nemocnicích a domovech pro
seniory, kdo jsou v domácí karanténě, jsou úzkostní a znejistění.
Zvláště myslíme na ty, kdo bojují s vážnou nemocí Covid - 19, jsou odkázáni na pomoc
druhých a jejichž životní funkce zajišťují dýchací přístroje.
Dobrý Bože, už dlouho jsme s takovou úzkostí nevolali k Tobě v modlitbě! Dej, abychom
přestáli zkoušku, která na nás dolehla!
K Tobě voláme! Smiluj se, Hospodine!

2/ Pane, myslíme na lékaře, sestry, zdravotnické pracovníky, dobrovolníky a všechny lididobré vůle, kteří se snaží bojovat se zákeřnou nemocí, mírní bolest, úzkost, slouží s láskouvšem potřebným. Buď jim, Bože, posilou a pomocí!
K Tobě voláme! Smiluj se, Hospodine!

Milé sestry a milí bratři!

Minulou neděli jsme se ještě mohli shromáždit v modlitebně, ale už o několik hodin později vydala vláda nařízení, podle něhož se shromažďovat až do odvolání nesmíme. S lítostí i respektem k vážné nemoci jsme toto nařízení museli přijmout. Celý týden jsme pak měli možnost sledovat ve zpravodajství z domova i ze zahraničí, jak se zvyšoval počet nemocných a zesnulých, naštěstí také počet vyléčených. Na sociálních sítích i v běžných rozhovorech zaznívalo velice často téma pandémie koronaviru jako trestu za hřích, jako by se rozlícený Bůh už nemohl dívat na roztaženost lidstva, a tak na něj seslal zákeřnou chorobu, aby lidi přivedl k nápravě. Je jistě dobré, když přemýšlíme o hlubších příčinách právě probíhajícího dění a snažíme se nevidět nemoc jen jako biochemický proces, který prostě nastává a zase odezní. Na druhou stranu je nebezpečné vidět v současné koronavirové krizi trestající ruku boží. Možná bychom našli jedince, kteří by si, podle našeho úsudku, nějaký takový trest zasloužili, ale jakou vinu najdeme na zdravotnickém personálu, který koná svou službu a přitom se nakazí, nebo na taxikářích, kteří jen převáželi nakažené turisty a přitom byli infikováni nemocí?

Kazatelský cyklus přináší pro tuto neděli příběh z Janova evangelia o uzdravení slepého od narození (Jan 9, 1-41), v němž Ježíš prolomil názor o mechanické souvislosti hříchu a nemoci, který byl v jeho době a prostředí běžně rozšířený a k němuž se, jak se zdá, rádi vracejí i naši současníci.
Příběh začíná položením závažné teologické otázky. Když Ježíš spatří člověka, který byl od narození slepý, ptají se jeho učedníci: "Mistře, kdo se prohřešil, ...On sám nebo jehorodiče?" (2) Je zřejmé, že učedníci hledají příčinu mužovy nemoci. Při slepotě od narození přicházejí v úvahu jeho rodiče.
Spor s tímto názorem o těsné souvislosti hříchu a tím, jak se člověku daří, vede už starozákonní kniha Job nebo také Kniha proroka Ezechiele (srov. Ez 18, 2-4). Ježíš takovou souvislost jednoznačně odmítá. Otázka morální viny není na místě, na slepci semá ukázat boží vůle zachránit svět; k jejímu uskutečnění Bůh svého Syna na svět poslal. Uzdravení slepce má vyjevit, že Ježíš nemá jen zázračné schopnosti a dokáže uzdravit od narození slepého člověka, ale že je také "světlem světa", skrze nějž mohou lidé najít smysl života, jestliže se tomuto světlu otevřou. (srov. Jan 8, 12).
Jde tu tedy vlastně o spor mezi zjevením Krista a vírou na straně jedné a nevírou na straně druhé, o konflikt mezi vírou a viděním na jedné straně a tmou a slepotou na druhé straně, jak shrnuje Ježíš v závěru příběhu: "Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí." (39)
Vlastní zázrak uzdravení slepého pomocí bláta ze slin a země, jímž Ježíš potře slepému oči, je popisován jako dlouhá procedura, která později bude pro farizeje důkazem o tom, že Ježíš porušuje nařízení o sabbatu, když koná práci. (16)
Celý příběh, jak je vyprávěn od okamžiku mužova uzdravení, vzbuzuje dojem soudního jednání, při němž není obžalovaný Ježíš přítomen. Kým je tento Ježíš? Hříšník, který nezachovává sobotu, nebo někdo, s kým je Bůh, protože jinak by nemohl činit ta znamení,která činí? (16)
Uzdravený nemocný pokládá Ježíše za proroka (17), jeho rodiče, kteří byli rovněž předvoláni, aby podali svědectví, odpovídají raději vyhýbavě ze strachu před židy.(18-23)
Farizeové se dokonce dvakrát ptají muže na způsob, jakým byl Ježíš uzdraven, snad proto,aby našli záminku, jak zázrak popřít! Nepodrobují zkoumání svůj názor na Ježíše, jemuž Ježíšovo chování neodpovídá, ale skutečnost zázračného uzdravení.
Druhý výslech uzdraveného se odehrává ve vyostřené atmosféře. Prostý žebrák přivádí učené farizeje do úzkých svými jasnými a nekomplikovanými odpověďmi. Jako by se pohybovali v kruhu. Když se jich tázaný zcela otevřeně zeptá, zda se také chtějí stát Ježíšovými učedníky, reagují podrážděně. Pokládají se za Mojžíšovy učedníky a osoby vidoucí (My víme...), ale ve skutečnosti jsou slepí vůči božímu zjevení v Kristu a zůstávají v temnotě. Závěrečným vyhnáním uzdraveného: "Celý ses narodil v hříchu a nás chceš poučovat?" dávají najevo, že Ježíše jako toho, s kým je Bůh, a proto činí ta znamení, kteráčiní, nepřijali, navzdory tomu, co ví. (28-34)
Jejich nevíra v Ježíše jako božího Mesiáše je vinou, protože by vlastně měli věřit na základě toho, co ví. Jako by se na konci příběhu vyměnily role: slepec se stává vidoucím fyzicky i duchovně, když vyznává, že věří v Syna člověka, farizeové zůstávají duchovně slepými.

Pane, nerozumíme tomu, co se kolem nás děje, ale věříme, že zkouška, která nás v těchto dnech potkává, nás chce přiblížit více tobě. Věříme, že nám dáš východisko i sílu, abychom mohli obstát. (srov. 1K 10, 13) Amen.


Výroční shromáždění

Náboženská obec Církve československé husitské 

v Lounech

Jakoubkova 1533, 440 01 Louny, IČ 64018792


"Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem,

lidu, jejž si zvolil za dědictví." (Žalm 33, 12)


Milé sestry, vážení bratři,

členové Náboženské obce církve československé husitské 

v Lounech!

Jménem Rady starších vás všechny srdečně zveme na výroční shromáždění náboženské obce v souladu s Ústavou CČSH z r. 2008, část III., hlava I, článek 20, bod 4, které se bude konat v neděli 22. 3. 2020 od 9. 00 v modlitebně sboru Dr. K. Farského v Lounech.

Jistě jste zaznamenali, že si církev v letošním roce připomíná 100. výročí svého vzniku. Naše náboženská obec oslavila toto jubileum především opravou krásného funkcionalistického chrámu, který má od loňského podzimu novou fasádu.

Stému výročí věnujeme také bohoslužbu v neděli 15. 3. 2020 a odpolední přednášku i koncert našeho chrámového pěveckého sboru.

Příležitostí k oslavám církevního jubilea bude jistě během roku více. 1. 6. se chceme zúčastnit slavnostního shromáždění v Národním domě na Smíchově, kde byla církev vyhlášena, a při příležitosti narozenin prvního patriarchy Karla Farského se bude také letos v červnu konat slavnostní bohoslužba v jeho rodišti, východočeském Škodějově. Zcela tradiční je samozřejmě rovněž bohoslužba na Krakovci u Rakovníka v předvečer svátku M. Jana Husa 5. 7. 2020, jíž se naše náboženská obec zúčastní.

Milé sestry, vážení bratři, chtěli bychom se spolu s vámi ohlédnout za uplynulým rokem 2019 a zhodnotit svoje duchovní aktivity, kulturní počiny i hospodářské výsledky, proto Vás zveme na výroční shromáždění, které je k tomu vhodnou příležitostí.

Velmi si vážíme jakéhokoliv finančního daru na podporu díla církve a děkujeme za něj. Pokud budete chtít svou církev i nadále podporovat, posílejte prosím peníze na účet 1020380359/0800. Na stejný účet můžete poukazovat platby za kolumbárium, pokud jste nájemci. Do zprávy pro příjemce nezapomínejte uvádět číslo své schránky.

Pokud budete potřebovat jakoukoliv službu církve (křty, svatby, pohřby, útěchu nemocných či pastorační rozhovor nebo zpověď, obracejte se na sestru farářku Helenu Smolovou mailem (ccsh.louny@seznam.cz) nebo telefonicky (415658186, 606120673). Všechny potřebné kontakty a informace naleznete na stránkách www.ccshlouny.cz.

Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na Vás při bohoslužbách, které jsou vždy v neděli od 9. 00. Rádi Vás uvidíme také na našich kulturních akcích, inzerovaných v dostatečném předstihu na našich webových stránkách, prostřednictvím facebooku, na vývěsní desce před kostelem a v kulturním přehledu města.

S přáním požehnaného postního času a Velikonoc

ThDr. Helena Smolová, Th. D. Mgr. Bc. Ivana Derflerová

farářka náboženské obce předsedkyně Rady starších

V Lounech 21. 2. 2020

Turistická vizitka

 od února 2020 k dostání nově na lounském informačním centru !!! A samozřejmě také u nás v kostele !!!

Blahopřání

5. 2. 2020 oslavila naše sestra v Kristu, Jaroslava Polcarová, významné životní jubileum. 
Milá sestro Jaruško, ze srdce vám blahopřejeme a prosíme, abyste od Pána Boha dostávala každý den, co potřebujete pro svou duši i tělo! Upřímně vás máme rádi a modlíme se za vás. 
Náboženská obec Louny 

FOTOGALERIE

Bohoslužba 
ke 100. výročí církve v chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském 11. 1.2020 

              - zde záznam celého televizního přenosu: 



https://www.ceskatelevize.cz/porady/13160477814-100-vyroci-zalozeni-cirkve-
ceskoslovenske-husitske/22056221452/




PF 2020

V roce 2020 Církev československá husitská oslaví 100. výročí svého založení.
Již při půlnoční bohoslužbě jsme si připomněli lounské duchovní Aloise Vosátku, Josefa Komedu a Rudolfa Paříka, kteří přes odpor lounského děkana Antonína Stejskala sloužili před 100 lety v chrámu sv. Mikuláše mši v češtině. Podobně jako oni se mnozí další římskokatoličtí duchovní po celém Československu přihlásili k reformnímu hnutí, které již delší dobu proudilo mezi katolickými duchovními i laiky. Po tomto projevu odporu brzy následovalo vyhlášení samostatné církve. 8. ledna 1920 byla samostatná církevní organizace odsouhlasena při zasedání Klubu reformního duchovenstva v Praze na Smíchově a 11. 1. byla samostatná církev představena v "Provolání národu československému" v chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském.100. výročí založení si připomeneme 11. 1. 2020 od 14. 00 v chrámu sv. Mikuláše v Praze při bohoslužbě, kterou bude přenášet také Česká televize. Náboženská obec Louny připraví v březnu 2020 výstavku, přednášku a koncert chrámového sboru, jimiž si přiblížíme události vzniku naší církve také v Lounech a na Lounsku. 

Koncert sboru Harmonie 

a Tria cum Amore

HARMONIE připomněla 17. listopad 1939 a 1989

Pěvecký sbor HARMONIE, Trio cum Amore a Náboženská obec církve československé husitské Louny v sobotu 16. listopadu společně uctili 80. a 30. výročí dnů, které se zapsaly do naší historie.

Sbor HARMONIE na úvod zazpíval českou a slovenskou hymnu a po vzpomínkách na listopadové události v letech 1939 i 1989, o které se s publikem podělili farářka Helena Smolová a lounský místostarosta Vladimír Antonín Hons, zazněl v prostorách kostela Církve československé-husitské  také velebný chorál Svatý Václave, jedna z nejstarších českých písní.

Další program koncertu byl pestrý; byly v něm vlastenecké písně, několik duchovních skladeb, ale i upravené lidové písně. Pro sbor vybral sbormistr Jiří Kurka ukázky z děl českých skladatelů - Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Jiřího Pavlici,Trio cum Amore (Kateřina Štolová, Martina Podaná a Miroslav Sochr) program obohatilo moravskými lidovými písněmi v úpravě Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka. Nadšeným potleskem ocenilo publikum zejména výkony sólistů.

Slovem provázel Karel Ploranský.

V závěru vzpomínkového koncertu zazněla legendární Modlitba pro Martu z repertoáru Marty Kubišové a hymna EU.

Jako přídavek nabídl sbor HARMONIE s Triem cum Amore vděčnému publiku folkovou píseň Náměšť Jaroslava Hutky. A tu si spolu s nimi s chutí zazpívala i většina přítomných.

Kateřina Štolová a Karel Ploranský

foto Jiřina Trylčová

Oznámení

16. 11. 2019 přijala ve sboru CČSH v Lounech svátost křtu Liliana Andrea Mariana H. 

K přijetí svátosti křtu blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání pro Lilianu a celou rodinu ! (RST) 

Smutná zpráva 

Ve čtvrtek 7. listopadu 2019 nás zasáhla smutná zpráva o odchodu našeho kostelníka Václava Derflera. Zemřel tragicky při dopravní nehodě. S Václavem se rozloučíme v pátek 15. listopadu 2019 v kostele Církve československé husitské v Lounech ve 13. 00. Myslíme na naši varhanici Ivanu a celou rodinu Derflerovu. (RST) 

Česká biblická společnost Dům Bible 

Vážení přátelé,
jako každý rok, i letos Česká biblická společnost spolu s křesťanskými
církvemi v České republice vyhlašuje sbírku na biblické překlady v chudých
zemích, na sociální programy a další projekty biblických společností po
celém světě.
Sbírka Dny Bible se letos uskuteční již po sedmadvacáté.
Více informací naleznete na https://www.dumbible.cz/web/cs/podpora/dny-bible-
2019
(https://app.semfm2.cz/public/open/nlink/?u=8a8254d2-61f3-11e5-a253-002590a1e85a&c=10c12598-6e54-11e5-b91e-002590a1e85a&l=a4eaaa41-fbf9-11e9-a47e-06b3ea2053b4&sid=e4512c106b144b3783d750ec53dd07b5)
Plakát ke stažení ZDE:


(https://app.semfm2.cz/public/open/nlink/?u=8a8254d2-61f3-11e5-a253-002590a1e85a&c=10c12598-6e54-11e5-b91e-002590a1e85a&l=a4fcb926-fbf9-11e9-a47e-06b3ea2053b4&sid=e4512c106b144b3783d750ec53dd07b5)

Česká biblická společnost
Náhorní 1816/12
182 00 Praha 8 - Kobylisy
tel: 284 693 926

Modlitba za domov

koncert 28.října 2019 od 19:00 do 20:30 hodin

kostel Českobratrské církve evangelické u Klimenta

Klimentská ulice Praha 1

Modlitba za domov

28.října 2019

kostel Českobratrské církve evangelické u Klimenta

Klimentská Praha 1


Oznámení o přednášce

Předmět: oznámení
"NO Louny zve na přednášku bratra biskupa Juraje Dovaly, která se bude konat
v husitském kostele ve čtvrtek 7. 11. od 17. 00. V úterý 19. 11. bude od 16.
30 přednášet PhDr. Martin Jindra na téma "Duchovní cesta umělce Františka
Bílka a jeho rodiny". Vstupné na přednášky je dobrovolné a v kostele
zatopíme. " 

Vzpomínkové bohoslužby

Vzpomínkové bohoslužby na všechny věrné zesnulé se uskuteční v neděli 3. 11.
od 9. 00 v kostele CČSH v Lounech. Při bohoslužbě vystoupí chrámový sbor.
Jména zesnulých, na něž chcete vzpomenout, oznamujte na farním úřadu.  

Novomanželé Kebrlovi

V sobotu 3. 8. 2019 si pod širým nebem v Lounech slíbili manželskou lásku, věrnost a oddanost v celém dalším společném životě PAVEL KEBRLE a ELIŠKA, roz. Pavelková. Novomanželům blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání! Rada starších NO Louny. 

FOTOGALERIE

Oprava kostela 2019
Kostel Dr. K. Farského v Lounech byl postaven v letech 1931-1932 podle
projektu O. Poláka. Poslední generální rekonstrukce se uskutečnila v roce
1980. V současné době probíhá oprava fasády, na niž přispělo město Louny
částkou 500 000 Kč. Práce provádí firma "Zeros" z Litvínova, která vyhrála
výběrové řízení. Kostel bude po rekonstrukci předán do užívání náboženské
obce za účasti pražského biskupa doc. ThDr. Davida Tonzara, Th. D.
Po dobu oprav se v kostele konají bohoslužby a veřejnost má přístup do
kolumbária. 

Prosíme návštěvníky kostela, aby vstupovali do kostela se zvýšenou opatrností.Rada starších NO CČSH Louny

Nabídka pamětních medailí k výstavě Osudy židovských rodin na Lounsku - Oblastní muzeum Louny

Dovolujeme si vás upozornit na zajímavou výstavu Osudy židovských rodin na Lounsku, která se koná až do 15. září v Oblastním muzeu Louny.Zakoupením této krásné ručně vyrobené pamětní medaile k naší výstavě podpoříte náš spolek. K dostání na pokladně muzea Louny za 100,- Kč.

Medaile zpracovaly výtvarnice z neziskové organizace Pražské volnočasové a umělecké centrum.Pokud víte o někom, kdo by mohl mít zájem, prosíme o předání nabídky.
Předem děkujeme.
Ivo Kraus
Spolek na obnovu židovských památek

SMUTEČNÍ OZNÁMENÍ

Vážené sestry a vážení bratři,
v příloze posílám smuteční oznámení o úmrtí br. prof. Zdeňka Kučery.
Rozloučení s ním se bude konat v pátek 21. června v 11.00 hodin v Husově sboru v Praze 7 - Holešovicích.
Prosíme duchovní, kteří se budou účastnit v talárech, aby přišli alespoň 20 minut před začátkem obřadu.

S poděkováním a pozdravem

Mgr. Jana Krajčiříková
tajemnice Ústřední rady CČSH

Výroční shromáždění

Rada starších náboženské obce Církve československé husitské v Lounech svolává dle Ústavy CČSH z r. 2008 části III., hlavy I, čl. 20, bodu 4 výroční shromáždění náboženské obce na neděli 22. 4. 2018 od 9. 00 do modlitebny CČSH v Lounech.

Program

1. bohoslužba

2. prezence

3. volba sčitatelů, ověřovatelů zápisu, zapisovatele, schválení programu

4. přednesení zpráv za rok 2017 - o činnosti Rady starších, duchovenské zprávy, zprávy 

o hospodaření vč. rozpočtu na rok 2018

5. schvalování zpráv a rozpočtu

6. volba členů Rady starších NO

7. různé

8. ukončení shromáždění

V Lounech 14. 4. 2018

O Velikonocích s dětmi

Zajímá vás, jak křesťané prožívají Velikonoce? Proč máme "Zelený" čtvrtek, "Velký" pátek nebo "Bílou" sobotu? Co znamená, že Kristus vstal z mrtvých?

Pak je naše pozvánka právě pro vás!

Přijďte v úterý 27. 3. 2018 ve 14. 00 do kostela Církve československé husitské v Lounech.

Těšíme se na Vás!

Anketa

Vážené sestry a vážení bratři,

dovolujeme si obrátit se na Vás s prosbou o zapojení do ankety o nejlepší dřevostavbu roku, do které byla přihlášena také Lesní kaple ve Škodějově.

Stavba byla vytvořena pro Církev československou husitskou a je v našem zájmu, aby se v soutěži umístila, což záleží i na podpoře členů CČSH v hlasování.

Anketa probíhá takto:

Ve středu 21. února začalo hlasování odborné poroty a široké veřejnosti pro dřevěné stavby a interiéry. Níže jsou uvedeny důležité informace, abyste dosáhli co nejlepšího výsledku.

1) Odborná porotahlasuje ve stejném termínu jako veřejnost (21. 2. - 2. 3.). Kdo bude Vaše dílo hodnotit? Podívejte se sem.

2) Široká veřejnost bude hlasovat pro soutěžní díla zde: www.DrevenaStavbaRoku.cz/hlasování.

Hlasováním se můžete také zapojit do soutěže o pobyt ve srubu. Podmínkou je, abyste dali alespoň JEDEN HLAS V KAŽDÉ KATEGORII! -

pozor, je několik kategorií a kaple je v kategorii "Dřevěné konstrukce", protože se nejedná o uzavřenou stavbu.

https://www.drevoprozivot.cz/drevena-stavba-roku/drevene-konstrukce-realizace-2018/lesni-kaple-ve-skodejove

NOC kostelů 2018

Noc kostelů 2018 se letos koná v pátek 25. 5. 2018 . Podrobný program naleznete v textu níže. Těšíme se na Vaší bohatou účast.

Program:

16. 00 Zahájení - zvonění a úvodní slovo (farářka NO Helena Smolová)

16. 15 Vernisáž výstavy žáků ZUŠ Louny (paní ředitelka J. Riedlová, p. uč. Soňa Racety)

17. 00 Prázdninové varhany (varhanní koncert žáků ZUŠ Louny)

18. 30 Soutěž pro děti

19. 00 Češi a Němci před rokem 1918 a po něm, přednáška PhDr. Jana Mareše, Ph. D.

19. 45 Pěvecké vystoupení

20. 00 Vracíme TGM do Loun, přednáška Mgr. Vladimíra A. Honse

20. 45 Pěvecké vystoupení

Pozvánka na přednášku 

V pátek 6. 4. 2018 od 16. 30 hod. Vás zveme na přednášku Mgr. Martina Jindry, historika a archiváře ÚSTRu a ÚR CČSH. Bratr Jindra představí svou novou knihu s názvem "Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938 - 1945".

Autorské čtení 

V pátek 9. 3. 2018 od 17. 00 zveme na prezentaci a autorské čtení básnické sbírky "Vzývání Panny" bratra faráře ze Sokolova Mgr. Lukáše Bujny od 17. 00 hod. do kostela CČSH v Lounech. 

Oznámení

V lednu jsme se rozloučili se sestrou Ivonkou Patrovskou (+85), dlouholetou cvičitelkou Sokola. 13. 2. 2018 jsme doprovodili do Otcova domu sestru Jindřišku Hlaváčkovou (+87). V neděli 11. 2. a 18. 2. 2018 za ni byla sloužena vzpomínková bohoslužba.